Nejstarší písemná zmínka o obci Pouzdřany pochází z 12. února 1244, kdy český král Václav I. vydal listinu, v níž potvrzuje, že nově založený herburský klášter v Brně dostává z majetku Ondřeje Černého vinici v Pouzdřanech. V polovině 13. století ves náležela Bočkovi z Obřan, později dolnokounickému klášteru, který ji roku 1291 prodal Jindřichovi z Lichtenštejna. Počátkem 14. století byli vlastníky Pouzdřan páni z Lipé a od roku 1368 je převzal Mikuláš Dítě, jenž se psal z Pouzdřan.
Později byla obec rozdělena mezi dva držitele z Lichtenštejna. Ti byli jejími vlastníky až do roku 1556, kdy obec koupil Ambrož z Ottersdorfa a poskytl jí práva na vysazování vinohradu, zavedení vody potrubím do obecní kašny, právo na obecní dům aj. V roce 1575 udělil císař Maxmilián manský statek pouzdřanský Fridrichu z Žerotína na Židlochovicích. Na jeho žádost byla obec roku 1581 povýšena císařem Rudolfem II. na městečko. Za třicetileté války městečko doznalo velkých škod, zvláště v roce 1663, kdy bylo mnoho obyvatel pobito a městečko téměř zničeno ohněm.
Od roku 1538 žili v obci novokřtěnci, kteří vlastnili dům se zahradami, valchu, brusírnu, koželužnu a lázeň, již rádi užívali i místní šlechtici. Roku 1601 čísař Rudolf II. rozkázal stavům, aby novokřtěnce vypudily.
V pozdější době byla přestavěna fara, barokizován interiér kostela, instalovány dvě sochy sv. Jana Nepomuckého a postavena kaple sv. Rozálie. Škola v Pouzdřanech existovala podle písemných záznamů už na konci 16. století.
Ještě před druhou světovou válkou žila v obci převážná většina obyvatel německého původu. Od fašismu byla obec osvobozena 16. dubna 1945, němečtí obyvatelé Pouzdřan byli následně nuceně vysídleni.
Obec několikrát měnila svůj název: rok 1244 Pauzrams, 1252 Puzdram, 1291 Pausram, 1374—1382 Pausrams, 1414 Pawsrams, 1587 Pausram, Pouzdřani, 1900 Pouzdřany.
Později byla obec rozdělena mezi dva držitele z Lichtenštejna. Ti byli jejími vlastníky až do roku 1556, kdy obec koupil Ambrož z Ottersdorfa a poskytl jí práva na vysazování vinohradu, zavedení vody potrubím do obecní kašny, právo na obecní dům aj. V roce 1575 udělil císař Maxmilián manský statek pouzdřanský Fridrichu z Žerotína na Židlochovicích. Na jeho žádost byla obec roku 1581 povýšena císařem Rudolfem II. na městečko. Za třicetileté války městečko doznalo velkých škod, zvláště v roce 1663, kdy bylo mnoho obyvatel pobito a městečko téměř zničeno ohněm.
Od roku 1538 žili v obci novokřtěnci, kteří vlastnili dům se zahradami, valchu, brusírnu, koželužnu a lázeň, již rádi užívali i místní šlechtici. Roku 1601 čísař Rudolf II. rozkázal stavům, aby novokřtěnce vypudily.
V pozdější době byla přestavěna fara, barokizován interiér kostela, instalovány dvě sochy sv. Jana Nepomuckého a postavena kaple sv. Rozálie. Škola v Pouzdřanech existovala podle písemných záznamů už na konci 16. století.
Ještě před druhou světovou válkou žila v obci převážná většina obyvatel německého původu. Od fašismu byla obec osvobozena 16. dubna 1945, němečtí obyvatelé Pouzdřan byli následně nuceně vysídleni.
Obec několikrát měnila svůj název: rok 1244 Pauzrams, 1252 Puzdram, 1291 Pausram, 1374—1382 Pausrams, 1414 Pawsrams, 1587 Pausram, Pouzdřani, 1900 Pouzdřany.